Léčba půstem.

Párkrát jsem o léčení půstem něco zaslechl, něco si přečetl na internetu a nakonec si přečetl i knihu Dr. Partykové Hladovění pro zdraví. Nikdy jsem se k tomu ale neodhodlal. Ostatně dosud nebylo ani proč. Neuměl jsem si ani představit, že bych vydržel hladovět třeba jen 3 dny, když mám problém i usnout s prázdným žaludkem. Když mám hlad, musím se nafutrovat a pak spím krásně. 

Má  hra na diamantové zdraví dostala ale trhlinu. Léta se snažím všechny problémy těla ignorovat. Vyjma zubaře a několika nutných zákroků po úrazech jsem lékaře nepotřeboval už víc jak 15 let. Když jsem před 6 lety potřeboval potvrzení lékaře, že mohu dál vykonávat svou práci, zjistil můj obvoďák, že VZP mě jako pojištěnce přestala evidovat. Co na tom, že jim platím, myslím že od roku 1992, pojistné.

V mládí jsem se obvykle bránil chorobám tak, že když už bylo zle a musel jsem ulehnout s teplotou, navlíkl jsem na sebe pár vrstev oblečení a šel to vyběhat. Domů jsem se vrátil splavený, zabalil jsem se pod deku a pořádně se vypotil. Druhý den jsem byl většinou fit. S léty ale přišla lenost a tak jsem místo běhání občas strávil pár dní v posteli, ale lékaře a hlavně léky jsem nepotřeboval. Teda pokud za "léky" nebudeme považovat černý bez, lípu, med a česnek, případně další byliny, v kterých já se nevyznám a o které se starala má žena.

Když mě asi před měsícem začala bolet hlava a objevila se bolest pod uchem, přičítal jsem to chřipce, kterou prodělala rodina mých přátel, které jsem navštívil den před tím. Ulehl jsem, ale po týdnu se nic nezměnilo. Musel jsem mezitím občas taky do práce a tak jsem si pořád říkal, že je to jen proto, že jsem nebyl důsledný v ležení a pocení. Jenže měsíc je pryč a problém s bolestí je spíš horší než lepší. Informace na netu tvrdily, že může jít o bezvýznamnost, ale taky může jít o velký problém. A tak jsem po mnoha letech zavítal do ordinace. Obdržel jsem recept a pravděpodobnou diagnózu. Koukl jsem na net, co předepsaný lék řeší a čím hrozí. No a mé odhodlání svěřit se do rukou farmaceutickému průmyslu bylo pryč. Minimálně do doby než budou rozbory krve a moči a případně další vyšetření, které diagnozu potvrdí nebo vyloučí. Druhý den jsem musel na stavbu a tak jsem ráno snědl jen své obvyklé první sousto - stroužek česneku a lžíci medu. Domů jsem se vrátil značně hladov až po poledni. Napadlo mě, že když už mám prvních 6 hodin za sebou, že bych to mohl zkusit protáhnout a vyzkoušet, co jsem o půstu dosud jenom četl.

První den. 

Celkem v pohodě ... po návratu domů mám sice hlad, ale dá se to zvládnout. Voda a bylinkový čaj vždy na chvíli odvrátí pozornost mozku od potřeb žaludku. Při půstu bych neměl pít ani ten čaj. Ale přece jen půst vyžaduje i drobet tréninku, který mi chybí a tak polevuji a piji sice velmi ředěný, ale přesto bylinkový odvar. Dopoledne jsem si ještě nakoupil jídlo na týden dopředu, netušíce k čemu se po poledni odhodlám a tak počítám jen s jednodenním půstem, abych měl aspoň představu jak to budu zvládat. Cíl není léčení, ale čištění organismu, neboť jsem všežravec a tak pročištění může tělu přijít vhod. K večeru je hlad větší a větší. Jako magnet na mně působí pět tabulek čokolády, které mám na psacím stole. Dělat nákup před půstem je nerozumné a pokud bych jej plánoval, tak pokušení v podobě plné krabice pochutin si odpustím, neboť jsem nastaven tak, že když je co jíst, tak jím. Tentokrát odolávám, ale mozek se od jídla nemůže odpoutat. Hlavou se honí živé představy, jak se zakusuji do chleba, jak si pochutnávám na sýru či rybě, která čeká v lednici, jak se mi ta čokoláda rozplývá na jazyku společně se želatinovými medvídky. Mám hroznou chuť dát si panáka fernetu, který jsem dnes koupil. Jednu výhodu to má. Zaměření na jídlo mě odpoutává od bolesti. Sice ji pořád vnímám, ale ne tak silně.

Když jsem se pustil do sekání dřeva po chvíli jsem cítil, že fyzické síly rychle ubývají, rychleji se zadejchám a začínám se potit stejně, jako když mám teplotu. Ztráta obvyklého přísunu energie je znát. Pocit hladu se stupňuje. Po desáté si jdu lehnout s tím, že hlady asi hned tak neusnu, což se mi stávalo v poslední době docela často. Pouštím empétrojku a nejspíš usínám docela rychle, protože si nepamatuju, že bych doposlouchal příběh do konce.

Druhý den.

Ráno se budím neobvykle pozdě až těsně před osmou. Hlava sice nebolí, ale cítím malátnost asi jako po opici. Počítal jsem, že se ihned ozve žaludek, ale nic. Co je ale podstatné, pod uchem necítím žádnou bolest. Zkouším zkousnout a nic. Otevírám pusu dokořán a ... bolest je tu. Ale o dost slabší než včera. Dost mě to překvapuje a protože dnes nikam nejedu rozhoduji se, že půst prodloužím na tři dny.Loučím se s představou že si dám polívku, na kterou jsem se těšil celý večer. Snad se do neděle nezkazí.

Další překvapení mě čeká, když zasednu k počítači. Čtu bez brýlí. Sice nic moc, ale jde to. Nasadím si brejle, které mám na ven a které u počítače běžně používám a je to horší než bez nich. Zkouším druhé a je to to samé. Lepší je to až, když vyndám brýle, které mám uzpůsobeny k práci na počitači a s dokumenty. O tom, že lze zrak zlepšit jsem přesvědčen už dlouho, ale nikdy jsem nebyl natolik odpovědný a důsledný, abych v cvičení vytrval delší dobu. Nyní se s mým zrakem stalo cosi přes noc bez jakéhokoliv cvičení jen tím, že jsem den hladověl. Je to malá změna, ale je natolik zřejmá, že nad ní nelze mávnout rukou. Je ale možné, že hladovka s tím nemá nic společného, že je to jen důsledek dlouhého spánku, při kterém si oči dostatečně odpočinuly.

Hlad snáším mnohem lépe než první den. Občas mi hučí v hlavě, ale jinak se celý den cítím v pohodě. Už se nemusím nijak přesvědčovat, abych nemyslel jen na jídlo. Odpoledne je cítit únava, ale tu odežene, krátké usnutí při filmu. Krátka procházka pro vodu mě pak rychle probere a "vyčistí mi hlavu", takže i hučení mizí. Usínám opět bez problému a spím dost dlouho.

Třetí den.

Žaludek se téměř vůbec nehlásí, jen cítím, že jsem zesláblý. Cestou od studánky sbírám nějaké dřevo a než jej donesu k baráku, mám docela dost. Hlava nebolí, jen jakoby mi trnula čelist. Odhodlávám se ke koupeli v řece, ale možná to nebyl nejlepší nápad. K večeru jsem začal pokašlávat, chraptět a místo slin jsem plival hleny. Podobnou zkušenost jsem měl kdysi dávno s makrobiotikou. Tělo se tak zřejmě čistí. Třeba to nebylo studenou vodou, ale právě očistou. Nicméně chraptění mi zůstalo do dalšího dne.

Odpoledne mě čeká to nejhorší. Je třeba ovcím nakoulet čtyřmetrákový balík sena. Sice jsem jej dokoulel na místo, ale úplně mě to odrovnalo. Funěl jsem jako bych měl za sebou maratón a srdce hrozilo vyskočit z hrudi. Večer opět začíná fungovat hlava a představivost. Ne že bych měl hlad, ale začal jsem se těšit na ráno, kdy si dám první sousto.

Konec hladovění.  

Přežil jsem tři dny o hladu a přesvědčil se o tom, že tělo je schopno bez jídla celkem dobře fungovat, pokud jej příliš fyzicky nezatížím. Zamezení přísunu energie se samozřejmě projevilo na fyzických možnostech, ale je to hlavně otázka psychiky. Ráno čtvrtého dne se mi drobet motala hlava stejně jako dva předchozí dny. Na řadu přišlo nejdřív pití a pak obvykle lžíce medu s česnekem. Během dopoledne jsem si dal polívku a odpoledne a večer sýr se zeleninou. Při delším hladovění bych sýr nejspíš vynechal.

To podstatné je, že mě po třídenním půstu přešla bolest hlavy spojena s prudkou bolestí pod uchem, která mě trápila víc než měsíc. Cítím ji teď jen když dokořán otevřu pusu a to ještě docela mírně. Určitě nejsem ještě v pořádku a dnes mě začalo drobet pobolívat v oblasti spánku. Čekají mě odběry a rozbory krve a uvidím, co bude dál. Každopádně osobní zkušenost s půstem je zatím dobrá a je to podle mě mnohem přijatelnější léčba, než si tělo devastovat dalšími chemikáliemi. 

Pro ty, kteří by se chtěli třeba zbavit závislosti na lécích to pravděpodobně je schůdná cesta, nicméně, myslím, že bych ji nezvládal, kdybych se po ní pustil třeba před rokem, kdy jsem na to rozhodně nebyl připraven psychicky a kdybych se nedozvěděl důležité informace týkající se půstu. 

Kdyby to chtěl někdo zkusit, každopádně bych doporučil knížku Dr. Partykové a taky zkušenosti jiných hladovějících, kterých je na netu dost. Je asi dobrý osobní kontakt s někým, kdo to vyzkoušel a vyhnout se lidem, kteří vás budou přesvědčovat o tom, jak moc si škodíte.