O čem vlastně budou dnešní a zítřejší volby?

Den D je tady. Nepamatuji se, že by některé volby vyvolaly tolik vašnivých debat, jako ty dnešní. Možná ale jenom selektivně vypouštím ze své paměti nedůležité záležitosti. V jednom se tyto volby podstatně liší od všech předchozích. Mnohem víc jsou lidé nakloněni tomu volit strany, které by se podle volebních průzkumů neměly do parlamentu dostat.

Tzv. pravice, kterou představovaly dosud ODS, TOP09 a Věci veřejné na hodnoty dosud vnímané jako pravicové zcela rezignovala a dala tak prostor levicovým stranám, aby ovládly politické kolbiště. Voliči, kteří nejsou vyhranění napravo či nalevo a volí podle toho, kteří politici jim nabídnou chutnější guláš předvolebních slibů již zapoměli jak nám ČSSD předváděla přesně to samé, co nyní ODS s TOPkou. Jak při doposud rekordním růstu naší ekonomiky nastartovali dnešní dluhovou spirálu. Údajně proto aby pomohli těm nejchudším a taky aby zachránili "spálenou zemi". A jaký byl výsledek? Nárůst nezaměstnanosti, velký úbytek drobných živnostníků a nebývalý nárůst státní byrokracie a korupce. Spálená země se zastavěla montovnami a osázela řepkou.

Naštěstí pro politiky paměť mnohých voličů nepřesahuje jedno volební období a tak dnes můžeme na bilbordech číst hesla o tom, jak prosadí fungující stát a dají zemi do pořádku. Většina voličů se nezeptá proč tak neučinili, když měli příležitost.

Voliči jasně ukotvení ve svých názorech ať pravicových nebo levicových mají jasno a k nim se nyní přidávají ti z předchozí skupiny, kteří se dosud přelévali v závislosti na tom, která strana se zvládla během volebního období právě odrovnat. A tak nám posilují Svobodní na jedné straně a komunisti na straně druhé. K nim se pak přidávají strany(KDU-ČSL,Zelení), které se rády přikloní tam, kam je zavane silnější vítr(rozuměj plnější koryta). A nové hvězdičky samozřejmě k tomu. Bohužel ale jsou to strany jednoho muže a nikoliv jasných ideí a tak si myslím, že jejich vzestup a pád se bude podobat osudu Věcí veřejných. I když chovám v sobě možná bláhovou naději, že Okamura s Bártou otevřou voličům cestu k tomu, aby mohli skutečně prosazovat skrze politiky svou vůli.

Těší mě ale jak vzestup Svobodných, kde je velmi zřetelné, že ti, kteří ještě v minulých volbách věřili mantře o zahozeném hlasu, věří nyní víc sami sobě a zároveň mě těší i vzestup komunistů. Ne proto, že bych jim byl nějak nakloněn, ale proto že v případě jejich výrazného úspěchu se dost přitvrdí levicová rétorika a lidem to možná konečně otevře oči a osvěží paměť. A že bychom se třeba mohli dostat zpět před rok 1989? No jestli ano, tak tam s komoušema budeme mnohem rychleji a mnohem rychleji tak dojde k probuzení těch, co si sní znovu o socialistickém ráji. Pamětníků toho, jaký to byl ráj, tu je naštěstí ještě dostatek, byť by jejich paměť byla nyní zahalena mlhou.

V posledních týdnech jsem se bavil tím, jak se vršily články varující před tím nebo oním, jak na sebe vzájemně plivali zastánci té či oné strany. Skoro to vypadalo, jako bychom byli národ blbců, protože co člověk s jinými preferencemi to blb. Dnes a zítra máme tedy příležitost ukázat co jsme skutečně zač. Svou volbou nepředvedeme to, zda jsme blbci či jasnozřiví inteligenti, ale to, zda alespoň trochu věříme sami sobě a jsme ochotni si svou budoucnost budovat sami a za své úspěchy i prohry si nést odpovědnost a nebo zda se odpovědnosti bojíme jak čert kříže a budeme se spoléhat pořád jen na ty, co nám slibují nebe na zemi a kteří si to nebe budují hlavně pro sebe na úkor nás všech.

Každý nechť se rozhodne podle toho, jak moc věří sám sobě a nebo jak moc věří věčným slibotechnám. Důsledky svého rozhodnutí nás ale nikoho neminou.

Přeji nám všem šťastnou volbu a hlavně to ať se pozítří neprobudíme do zlého snu. Nebudou totiž za to moct ONI ale jen a jen MY.