Ministr Jurečka snad musí být mentálně postižený, pokud si myslí, že kuřák, který si koupí krabičku cigaret, neví nic o účincích kouření a že když se podívá na ošklivé obrázky, tak přestane mít na cigaretu chuť. Je možno omezit kouření zákazem, drakonickými pokutami, společenským odsouzením kuřáků a jejich izolací do kuřáckých ghet. Ale nikoho, kdo má zrovna chuť na cigaretu neodradí od zapalení si nějaký obrázek na krabičce.
Já nekouřím a tak si to mohu představit na něčem jiném, třeba na brambůrkách. Vím, že si jejich jedením nijak neprospívám, vím že moje máma umřela na rakovinu žaludku, protože celý život jí bylo jedno, co si plácají o zdravé výživě výživoví poradci, vím, že nacpat se na noc něčím hodně nezdravým, je možná i horší než kdybych si dal před spaním doutník. Ale, jak ve své povídce napsali Šimek s Grossmanem, "...cigárko je cigárko ... ". Tedy v mém případě brambůrky jsou brambůrky. Když dostanu na ně chuť, mohl by si dát Jurečka na jejich obal cokoliv, mě bude zajímat jen obsah a nikoliv obal. Nacpu se brambůrkama smaženými v palmovém oleji a teprve pak budu moci spokojeně usnout, třeba při poslechu nějaké přednášky o zdravém stravování.
Když jsem si ale četl článek o Jurečkových návrzích, napadlo mě, jak by se asi tvářil takovej Babiš, kdyby na obaly svých výrobků musel dávat obrázky lidí postižených rakovinou. Kdyby k párkům z Kosteleckých uzenin dostávali pacienti v nemocnici také leták o tom, co nadměrná konzumace těchto párků způsobuje a hezky s obrázky z operací žaludku s nádorem velkým skoro jako je žaludek sám. Neměl by se ministr Jurečka společně s ministrem zdravotnictví víc zaměřit na to, aby pacienti, kteří se spoléhají na státní zdravotní péči, dostávali v nemocnicích stravu, která je nebude ohrožovat a která přispěje k rychlejšímu uzdravení?
Pokud někdo kouří, je to jeho soukromá záležitost a chce -li stát do toho nějak zasahovat, ať klidně provádí osvětu za peníze daňových poplatníků, pokud si poplatníci myslí, že nemáme k řešení jiné problémy. Ať klidně reguluje zdraví škodlivé činnosti svou daňovou politikou a dokonce bych ani neměl nic proti tomu, aby, pokud jsou politici opravdu přesvědčení o tom, že kouření je metla lidstva, postavili kouření zcela mimo zákon. Pokud ale chce stát činit osvětu tím, že bude nakazovat výrobcům, aby v pravidelných intervalech investovali peníze do údajně varujících nesmyslů, pokud bude stát nařizovat jakou příchuť cigarety mít mohou a jakou nemohou, pokud bude stát nařizovat hospodským, že nesmí nabízet službu, která uspokojí zcela legální potřebu zákazníků, pak já budu považovat takový stát za zbytečný a budu odmítat na tyto dobrosery platit víc než nezbytně musím.
Stát totiž považuji za instituci, kterou si občané ustavili proto, aby jim sloužila a život ulehčovala a ne aby, se z ní stal dráb, který si bude hledat cesty, jak z co možná největšího počtu občanů učinit odsouzeníhodné kriminální živly, které je potřeba mít stále pod dozorem a které budeme moct kdykoliv postihnout, protože každý někdy poruší nějaký ten zákaz nebo pravidlo. Takovým viníkům se totiž nejlépe vládne a snadno je donutíte v podstatě k čemukoliv. Nedávná historie by nám měla být poučením a pokud se nejsme schopni poučit, jsem přesvědčen, že si ji tedy budeme muset zopakovat.
