Nadpis článku na titulní stránce iDnes hlásá "Na učňák nepůjdu ani za peníze. Bez maturity je člověk nic". Přemýšlím nad tím, jak mladý člověk dojde k přesvědčení, že něčím se stane tehdy, když bude mít papír, že absolvoval školu, která mu do života nedá téměř nic, pokud on sám nebude chtít ze všeho vytěžit maximum. A to může jak na střední škole tak na učilišti.
Já sice maturitu mám, ale potřeboval jsem ji v životě snad pouze jednou. Jinak jsem radši, že se s mým maturitním vysvědčením nikde prezentovat nemusím, protože výsledky mé maturitní zkoušky nejsou nijak oslnivé. Čeština, ruština za 4, elektrotechnika, která mě měla živit za 4 a matematika za 2 jen díky tomu, že matikářka věděla, co umím a když jsem se topil, hodila mi záchranný kruh. Znala mě a věděla, že jí nic neřeknu, ale cokoliv vypočítám. Dnes už si z matiky pamatuji jen to, co jsem se naučil na základce. A i to je kolikrát víc než umí dnešní absolventi maturitních zkoušek.
Před pár lety jsem se byl podívat na den otevřených dveří ve škole, která měla docela slušnou pověst a kam se chystal můj syn. Součástí programu byla i přijímací zkouška na nečisto. Budoucí studenti dostali pár příkladů, které se poté řešily. Profesorka matematiky se zaměřila na údajně nejsložitější příklad, který jsem znal z doby svého marnění času na základní škole v mnoha obměnách. Tehdy jsme jej řešili logickou úvahou bez papíru, tužky, kalkulačky. Poměrně dost budoucích studentů s ním samozřejmě mělo problémy. To mě ani tak nezarazilo jako přístup oné profesorky matematiky, která měla v budoucnu provést studenty středoškolským učivem. Příklad, který lze snadno řešit z hlavy označila za velmi náročný. V tu chvíli byly pryč veškeré reference, které jsem do té doby slyšel o velmi slušné úrovni té školy. Co může z hlediska vzdělanosti dát studentovi střední školy člověk, který i učivo základní školy považuje za velmi náročné?
Nechápu tu posedlost vlastnit papír o absolvování té či oné instituce našeho vzdělávacího systému. Vždy pro mně bylo důležitější co člověk skutečně umí, než jakým se mi prokáže papírem. Vždy bude u mně víc člověk, který má za sebou "jenom" zednický učňák, ale zvládne postavit dům a ještě přitom vyškolit projektanta, který jej nakreslil, než ten projektant, který umí sice skvěle pracovat s projekčním programem a má nabiflovány stavební předpisy, ale na chyby v projektu jej musí upozornit onen "hloupý" zedník.
Není pravdou, že bez maturity není člověk nic. Je tím co se v životě naučil a co dobře umí. "Vzdělaný" lempl je míň než chytrý a pracovitý "nevzdělanec". Mně právě učební obor a nikoliv maturita pomohl k tomu, že nyní jsem sám svým pánem, že když pracuji, tak můj výdělek není o moc horší než výdělek právníků, pilotů nebo politiků. Pomohl mi k tomu, že jsem si přičichl k většině řemesel a jsem schopen si sám postavit nebo opravit dům a všechno co s ním souvisí. Můj syn měl za sebou maturitu a nějaký ten semestr na VŠ. Když ale ze studií odešel jen s onou maturitou, nebyl nic. Něčím se stával až tehdy, kdy makal po stavbách a učil se.
Nemám nic proti vzdělání, pokud to znamená touhu pořád se učit a přijímat nové informace a zkušenosti a přemýšlet nad nimi jak vše dělat, co možná nejlépe. K tomu ale náš vzdělávací systém příliš nevede. Soustředí se víc na kvantitu než kvalitu. A v tom případě já spíš říkám, že s maturitou je člověk nic. Samotné maturitní vysvědčení dnes nic neznamená, protože chce -li být člověk úspěšný, bude i bez něj bude -li mít k tomu dostatek vůle. Chce -li se ale jen zařadit do šedivého průměru pak opravdu stačí zvládnout přijímačky na střední školu a za čtyři roky odmaturovat a mít pro život vystaráno.
