Téměř vždy, když přijde řeč na téma státní buzerace, se najde někdo, kdo tvrdí, že i hloupé zákony se mají dodržovat a basta. Bez toho by prý společnost nemohla vůbec existovat.
Souhlasím, že nějaká pravidla existovat musí. Jen jsem přesvědčen o tom, že poměrně velká část těch pravidel v podobě zákonů má mít podobu doporučující a nikoliv striktně přikazující či zakazující. Sankce za nedodržování těchto pravidel má přijít až tehdy, způsobíme-li porušením pravidla hmatatelnou újmu někomu jinému.
Diskuse na toto téma jsou zde na blogu poměrně hojné a vždy naprosto k ničemu, protože etatista nemá ponětí o tom, co je zodpovědnost za vlastní život a svoboda a svobodomilovný jedinec zas nikdy nepřijme to, že by za jeho život měl rozhodovat a nést případně odpovědnost někdo jiný. Nehledě na to, že úplně všichni ty zákony porušujeme.
Jak je to vlastně s tím dodržováním zákonů, nám čas od času ukazují ti, co nám pravidla vytvářejí a vnucují. Aktuálně se tak děje u zavádění služebního zákona do praxe. Úředníkům se nelíbí, že by část z nich měla odejít, protože nesplňují (nesmyslné) požadavky zákona. A tak právníci příslušných ministerstev za naše peníze vymýšlejí způsob jak služební zákon obejít. Vymysleli, že se uzavřou s přesluhujícími úředníky dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti. Předpokládám, že vymyslí také jak jim zachovat všechny výhody stálého pracovního poměru a benefity.
Není tomu tak dávno, kdy se státní kontroloři zaměřovali na zneužívání těchto dohod u podnikatelů. A stejně jako u švarcsystému se nerozpakovali udělovat likvidační pokuty. A stejně jako u švarsystému neváhají využít obejití zákona, když má zákon dopadnout na ně. Říká se, že ryba smrdí od hlavy. V oblasti dodržování zákonů to u nás platí bezvýhradně.
