Hrozbou (zatím) není islám.

Kdykoliv si sednu k počítači a připojím se k internetu, vždy na mě odněkud vybafne nějaký článek přesvědčující mě, že islám nás všechny ohrožuje a pokud s tím nic nebudeme dělat tak tzv. křesťanská civilizace zanikne. Aby se slovům dodalo váhy, zmíní se obvykle jakýkoliv krvavý příklad ze zemí západní Evropy, kde počet imigrantů klanějících se Mohamedovi přerostl únosnou mez. A proto musíme zabránit přílivu islámských uprchlíků do Evropy a pokud možno omezit práva těch, kteří už tady jsou nebo je raději rovnou poslat „tam odkud přišli“ (nějak se přitom zapomíná, že Koránu se neklanějí jen „přivandrovalci“ ale taky „domácí“. Co s nimi?). 

Je tím co nás skutečně ohrožuje právě islám?
Když se rozhlédnu po západní Evropě, zdálo by se že ano. Jenže já jsem se nějak naučil koukat na všechny děje jako na soubor příčin a následků.
Co je příčinou problémů ve Francii, Anglii, Německu, Dánsku a dalších zemích? Odpověď se zdá být jednoduchá – imigrační politika. Jenže i ta má nějakou svou příčinu. A nejen jednu. Bez přílivu imigrantů by naše civilizace vymřela. Když si povídám se svými dětmi a dotknu se tématu rodina, vždycky se dovím, že děti možná mít vůbec nebudou. Často slyším z různých stran, že mít děti v dnešní době je přepych, který si málokdo může dovolit. „Jak to vůbec můžete utáhnout“ byla velmi častá otázka, když jsem se někde zmínil, že mám 4 děti. „Jak máme vychovávat děti, když nám stát nic nedá?“ je další oblíbená omluva vlastního bezdětného pohodlí. A to i přesto, že stát dává víc než dost. Kdyby nedával, tak bychom neřešili problémy s těmi, co si s množením žádné existenční potíže nepřipouštějí. Krom toho, že se sami odmítáme množit a starat se tak o přežití naší civilizace, vytvořili jsme si systém, který nás samotné vysává a urychluje naši zkázu. Do čela jsme si postavili politiky, kteří nám slibují, že nám dají z cizích kapes něco do té naší. Zapomněli jsme, že tak jako my se díváme po cizích šrajtoflích, jiní se dívají po těch našich. Upsali jsme se ďáblu s vidinou tučných dotací a nepřemýšleli jsme, odkud se ty dotace vezmou. Uvěřili jsme, že úpis vlastní krví nebudeme muset nikdy splatit. Dluhy se přece neplatí. Zdroje přece jsou. Těmi zdroji jsme my sami. Bohatství nevzniká samo o sobě, to musí někdo vytvořit. Koukněte se do statistik jaký podíl obyvatelstva něco vytváří a jaký jen spotřebovává. Opravdu věříte, že to takhle může jít do nekonečna? A že lze ještě víc přitáhnout šrouby a okrást ty schopnější z nás a vyhnout se následkům?

Jedním z těchto následků je šíření islámu. Ať si to chceme přiznat nebo ne, naše civilizace vyrostla na stejných kořenech, jakých se teď obáváme. Šíření křesťanství bylo hojně zaléváno krví „bezvěrců“. Dnes se zaštiťujeme tradičními hodnotami křesťanství. Které to jsou? Na prvním místě je to přece netolerance. Krvavá stužka zdobí celou dvoutisíciletou historii křesťanství. Že jsme dnes již civilizovanější a tolerantnější? Pokud bychom tohle chtěli tvrdit, tak musíme být slepí. Ve jménu ochrany křesťanské civilizace posíláme bombardéry do zemí, kde vládne jiné náboženství, jiná kultura a kde jsou však zdroje, které nás drží nad vodou. A pak hořekujeme, když nám někde na nádraží vybuchne bomba. Kdyby někdo ohrožoval mou rodinu a já neměl jinou možnost jak se bránit, oblíkl bych na sebe vestu s dynamitem, aniž bych musel vyznávat nějakého Alláha. Nehájím teroristy, jen vnímám všechny souvislosti a nejen ty, které se mi hodí do krámu.
Jaké další „křesťanské“ hodnoty vyznáváme?
Sebeobětování? Pod falešnými hesly o solidaritě okrádáme ty nejschopnější z nás, abychom umožnili pohodlný život parazitům.
Pravda? Rozhlédněte se kolem sebe a koukněte se na zpravodajství.
Láska? Kdy jste se naposled setkali s projevem nesobecké lásky(vyjma dětí), z které ti, co o ní mluví nijak netěží?

Zamyslete se nad dalšími hodnotami, které jsou pro vás důležité.

Jednou z nejdůležitějších je pro mě svoboda. Neznám nějak podrobně historii křesťanství, ale myslím, že právě touha po svobodě je spjata se samotným vznikem křesťanství. A jak se svobodou nakládáme nyní? Chceme ji omezovat teď a tady s odvoláním na možnost, že nám ji bude omezovat někdy v budoucnu šířící se islám.
Ale i kdybych teď pominul nenávistné hlasy vůči muslimům a zabýval se jen námi. Kam jsme se dostali se svobodou za 25 let? Jsme čím dál víc sešněrováváni předpisy a nařízeními a stávají se tak z nás zločinci aniž bychom komukoliv ublížili nebo někoho poškodili. Zákony chrání skutečné zločince a stíhají oběti. Stát občanům neslouží, ale funguje čím dál víc jen jako výběrčí daní a dráb. Stát a jeho prostřednictvím občané se stávají dojnou krávou pro všelijaké skupinky napojené na státní politiku. Pod hrozbou sankcí nebo ztráty nějakých výhod na úkor druhých se čím dál víc lidí bojí ozvat proti bezpráví. Soudci se stávají loutkami v rukou těch, kdo jsou právě u moci. Vstup do politiky se stává ochranou před trestním stíháním. Uplácení vlivnými posty je už pro mnohé normou.
Všechny hodnoty, které považujeme za základy naší civilizace jsme spláchli do záchodu s vnucenou iluzí, že tak činíme pro náš rozvoj a bezpečí. Díky tomu jsme ale čím dál slabší a oprávněně se nyní bojíme, že tentokrát to budeme my, kdo bude převálcován těmi silnějšími. A místo abychom se vrátili k těm hodnotám, abychom dokázali i nadále odolat při možném střetu kultur, snažíme se bojovat s nepřítelem, který je daleko a zapomínáme na nepřítele v nás. Na nepřítele, jenž likviduje řád, na kterém naše civilizace vyrostla a který ponechal křesťanské barbarství daleko v minulosti. Jen díky tomu vídáme čím dál častěji ve zpravodajství nové projevy barbarství. Oslabujeme sami sebe a dáváme příležitost silným, aby nás nahradili. Zákony přírody nelze obejít.

Předpokládám že budu v případné diskusi rozcupován s odkazem na poslední události ve Francii. Psal jsem tento článek před Silvestrem, ale ani po útoku na redakci Charlie Hebdo na něm nechci nic měnit a jsem přesvědčen, že tou největší hrozbou pro Evropu jsme my sami. Zatím nepotřebujeme řešit vnějšího nepřítele. Ale brzy budeme muset, pokud se nevypořádáme s tím vnitřním, kterým je systém, jaký si tu sami budujeme.